Jouky první dny s námi

Druhý den a noc byly nejkritičtější. Přes den s ním nic nebylo, jen polehával a nic ho nebavilo. V noci často kňoural, ale i přes mé bolavé srdce jsme k němu nevstávali. I přes den, pokud kňoural tak jsme ho nechali a naopak pokud byl ticho, tak jsem k němu hned běžela. Myslím, že se nám to vyplatilo.

V neděli ráno už byl Jouky jak vyměněný, plný života a to vítání hned po ránu. V tu chvíli jsem věděla, že už je náš. 

Trávíme s ním každou možnou chvilku, ikdyž už musí být i sám, ale nejdéle 3 hodiny.

Nyní máme nastavený režim, který funguje a myslím, že i Joukymu vyhovuje :-)

Ráno budíček v 6.00 - nebudí on mě, ale já jeho :-)

Do 6,30 jsem s ním venku a pak je ještě půl hodiny na zahradě a snídá. V 7,00 obvykle přiběhne sousedovic Ebby a tak až do 7,40 řádí na zahradě spolu. Pak jede Jouky se mnou a dětmi do školy a zvyká si na jízdu autem. Autem se pak odvezeme do práce a já s ním jdu pěšky zpět domů. Když je sám, zůstává ve výběhu venku, kde je mu určitě lépe, než kdyby byl zavřený doma. Je to kus oplocené zahrady, kde má dost prostoru pro svoje řádění, ale bývá tam opravdu jen když nejsme doma nebo je potřeba ho na chvíli zavřít. Počasí nám přeje a tak je to skvělé řešení.  Zvykl si tam hned první den a tak jsme rádi, že to funguje. Zamezí se tím případným škodám v domácnosti. Dokonce už to tam bere i jako své útočiště. Když něco provede a byl by sekec, tak běží schovat se právě tam. V 11.00 už jsem opět s ním a jdeme na procházku a většinou zase řádí s Ebby. Po obědě někdy bývá ještě chvíli sám, dokud nepřijdou děti ze školy. Pak jsme s ním až do večera. Až na chvilkové odpočívání je většinou pořád v zápřahu. Večer v 8.00 zaleze po večeři do pelíšku a nehne se z něj až do rána.

Dnes je tedy se mnou v práci a "hlídá" :-) chci jít konečně po pár dnech na oběd, tak abych mu ten čas, co budu na obědě, nahradila jinak.