Na procházkách chodí stále jen na vodítku. Očichá si co potřebuje a dopřávám mu procházky po kraji řeky. To se mu moc líbí, cachtá tlapkama a smáčí si pořád čumáček. Na volno se ho zatím bojím pusit. Určitě by se do řeky vrhnul a z toho mám zatím strach.
Na zahradě cvičíme stále dokola povely ke mně a docela to funguje i když je zaujatý něčím jiným. Povel sedni zvládá bravurně a občas už vychytá i podání tlapky. Asi tak jedenkrát z pěti pokusů mi přinese hozenou hračku, ale tohle zatím ještě pořádně nepochopil. No a samozřejmě povel fuj, ten je teda zatím asi nejtrénovanější a nejvíc s ním bojujeme. Některé věci nemám problém mu z tlamy vyndat, ale některých se štítím i já a on je za žádnou cenu nechce pustit, to je pak "radost".
Úterý už bylo lepší, dopoledne byl sice zase sám, ale ráno jsme si udělali větší okruh a tak byl víc unavený.
V poledne jsem mu to pak navíc vynahradila dlouhou procházkou, takže odpadl a žádné hlouposti už nevymýšlel.
V podvečer jsem zkusila pustit Joukynka na volno kolem řeky, už to tam trochu zná a vody je teď opravdu hodně málo. Fungoval naprosto úžasně. Cachtal se ve vodě okusoval žabinec a kdykoliv jsem na něj zavolala okamžitě přiběhl. Zlom nastal, když se na cyklostezce objevila rodinka na kolech. Joukyho jsem chytla a stále opakovala "Ne", ale když odjeli dál a já ho pustila, tak udělal čelem vzad a už si to za nimi pádil po břehu řeky přes kopřivy a kameny. Měla jsem co dělat, abych ho dohnala. Tohle bude pro nás teď úkol číslo 1. Odnaučit ho aby utíkal za cizími lidmi.
Začínám také řešit různá setkávání s pejsky. Po zkušenostech s mým předchozím psem, jsem hrozně opatrná, ale na druhou stranu mu chci tu zábavu dopřát. Prozatím začneme seznamováním s pejsky, které znám a vím, že ke konfliktu nedojde.
Žádné komentáře:
Okomentovat